Občas slýchám, že většina investičních příruček v češtině působí, jako by je psali lidé, kteří nikdy reálně nevstoupili na burzu. Přehnaně teoretické, až odtržené od praxe. Ano,
něco na tom je. My jsme šli jinou cestou. Nehoníme trendy, spíš nás zajímá, co skutečně funguje při rozhodování v prostředí, kde informace není nikdy úplná. To znamená rozpoznat,
kdy je “finanční klid” vlastně větší výhoda než krátkodobý zisk. (Tohle téma se v běžných diskusích skoro neobjevuje.) Kdo tím projde, začne chápat, proč je schopnost identifikovat
skrytý motiv za pohybem trhu často důležitější než znalost několika vzorců. Tohle není o tom “kde koupit,” ale “proč ostatní ještě neprodali.”
Po zapsání do kurzu tě čeká zvláštní rytmus učení – někdy se zastavíš u konkrétního úkolu, jindy tě lekce žene vpřed, jako bys měl už všechno dávno znát. Například graf akcií:
lektoři ti ho jednou ukážou a pak tě nechají chvíli v tom plavat, než se k němu vrátí znovu, tentokrát s podrobnějšími poznámkami. Připomíná mi to staré učebnice matematiky, kde se
některé pojmy vrací oklikou, až když už člověk začíná tušit, o co vlastně jde. Sem tam tě kurz vyzve, abys něco zkusil sám – třeba rozebrat krátký profil firmy a říct, jestli by tě
jako investora zaujala. Ale není to vždycky jasně oddělené; čas od času se cvičení vynoří skoro nenápadně, až to překvapí. Mě osobně baví ty momenty, kdy se všechno na chvíli
zpomalí, aby ses mohl zamyslet, i když to narušuje jinak svižné tempo. A možná trochu zvláštní poznatek: když jsem kdysi začínal, měl jsem pocit, že nejvíc si člověk pamatuje právě
ty lekce, které ho na chvíli vyvedou z míry.